15.8. 2024 se zapíše nesmazatelně do mysli rybářů a nejen rybářů, ale všech lidí, kteří mají rádi přírodu, jako den, kdy nás postihla obrovská tragédie v podobě v mých očí až „apokalyptického“  úhynu ryb na rybníku v Zeměchách.

Tento článek píši s velice těžkým srdcem, ale rád bych se s Vámi podělil  o to, co se vlastně stalo, protože na internetu bohužel koluje již mnoho názorů, domněnek, polopravd, ale stejně tak i kritika a odsuzující hejty , které rozhodně nikomu a ničemu nepomohou.

Chtěl bych na začátku tohoto článku poděkovat všem, kteří nedbali o osobní pohodlí, nedbali na pracovní povinnosti nebo na probíhající dovolenou, všeho zanechali a jeli likvidovat katastrofu, která nás postihla. Dne 16.8. se členům rybářského odboru naskytl obrázek jako z nějaké apokalypsy. Na hladině rybníka plavalo na stovky mrtvých ryb. Ryby byly všude, kam oko dohlédlo. Rybáři, kteří i přes slzy, které se jim draly do očí, zachovali chladnou hlavu a začali jednat, přestože věděli, že se odstartoval závod s časem, který bohužel nemůžou vyhrát. Snažili se o co nejrychlejší likvidaci uhynulých ryb a eventuální záchranu toho, co zbylo.  Závod, který ztěžovalo nejen horké počasí, zapáchající voda a všudy přítomný zápach z tlejících těl ale i množství lidí, kteří se přijeli podívat na tuhle tragédii, aby si natočili zajímavý příspěvek na svůj Facebook, či Instagram, aby měli více lajků, a často častovaly přítomné rybáře nadávkami a nevhodnými  komentáři. Místo, aby sami přiložili ruku k dílu, tak slovně napadali členy MO, kteří se snažili zmírnit dopad katastrofy, zajistit uskladnění ryb a rychlý odvoz a likvidaci uhynulých ryb tak, aby místní zahrádkáři a občané obce Zeměchy stejně jako kolemjdoucí nebyli vystaveni zápachu a tomu strašnému pohledu, který rybník Zeměchy 3  v tu chvíli nabízel.

Nechci tady jmenovitě poplácávat po ramenou toho či toho, protože všichni, co tam byli, by o toto nestáli. Pro ně bude největší odměnou návrat ryb a života do rybníku Zeměchy 3.

Chtěl bych se ale s Vámi, co čtete tyto řádky, podělit o příběh syna a jeho táty. Při mém příjezdu na rybník jsem viděl na hrázi stát cca 9 letého chlapce se svým tátou, jak nevěřícně koukají na tu zkázu. Když jsem je poprosil, ať odejdou, protože bohužel dnes si již tady nezarybaří (Za tímto účelem sem vážili cestu.) se na mne otec syna obořil se slovy: „Přece na to proboha nebudete sami. Chceme Vám pomoc. Já i můj syn máme zdravé ruce a když se rozhlédnu, kolik vás tu je, tak se vám bude každá ruka hodit.“

Zkrátím to: Celé dopoledne tento kluk vozil v kolečku mrtvé ryby a jeho táta nakládal a nakládal. Chtěl bych i když na dálku ještě jednou poděkovat správnému  tátovi a jeho synovi za neuvěřitelnou pomoc a obětavost. A závidím organizaci, která má ve své členské základně takové rybáře. Děkuji  respektive děkujeme.

Teď něco málo faktů, co se vlastně stalo:

Celkem uhynulo na rybníku Zeměchy 3 celkem 6 500 kg ryb.

Likvidace probíhala nepřetržitě s výjimkou nočních hodin 4 dny.  Každý den byl rybník od uhynulých ryb vyčištěn a těla mrtvých ryb odvezena do kafilérie. Vše bylo umyto a uklizeno.

Na likvidaci se podílelo 12 členů i nečlenů MO Kralupy nad Vltavou s různou časovou dotací.

Byl proveden rozbor vody a rozbor uhynulých ryb s negativním výsledkem na cizí zavinění.

Co bude dál :

Pokusíme se zajistit na vlastní náklady zařízení k okysličení vody v rybníku.

Ve spolupráci s městem Kralupy nad Vltavou se pokusíme vymyslet krizové řešení napouštění vody do rybníku z důvodu ochlazení rybníka.

No a samozřejmě vynaložíme všechny dostupné prostředky i ve spolupráci s ČRS SÚS  k opětovnému zarybnění rybníku tak, aby se opět tato lokalita vrátila na seznam oblíbených rybářských míst.

Faktory, které nejspíše vedly k této katastrofě:

1. faktor:

V noci z 14.8. na 15.8. se nad rybníky v Zeměchách prohnala velmi silná bouřka. Což samozřejmě lidé, kteří chovají ryby a nebo se o chov ryb zajímají, vědí, co to znamená.

Ale jsou mezi námi tací, kteří nevědí, co se děje ve vodě s rybami. Pokusím se to tady v krátkosti vysvětlit. Při bouřce dojde k prudké změně atmosférického tlaku, což způsobí obrovský pokles kyslíku, který je obsažen ve vodě. Kyslík se tedy dostane na minimum a ryba ač je to k nevíře se sama začne ve svém přirozeném prostředí dusit. Je to jako by jste si přes hlavu natáhli igelitový pytlík a snažili se dýchat. Bouřka v noci je o to horší, že nefunguje přirozená obnova kyslíku ve vodě a to díky fotosyntéze, kterou zajišťují řasy a vodní rostliny. Bohužel v noci místo aby rostliny a řasy rybám pomohly, tak naopak jim ubližují, protože kyslík spotřebují samy pro sebe, aby přežily. 

2. faktor:

Tím je kritická teplota vody, se kterou se také snižuje obsah kyslíku. V předcházejících dnech neklesala teplota vzduchu přes den pod 30 stupňů a bohužel ani v noci neklesla teplota vody pod 20 stupňů a tudíž nedošlo k přirozenému ochlazení vody. Samozřejmě se může objevit názor: „Proč hospodáři a celý svaz MO Kralupy nad Vltavou nepodnikl žádné opatření k ochlazení vody?“ 

Ochladit rybník jako je v Zeměchách, který je bez přítoku, i když vedle teče potok, není úplně jednoduchá věc.  Za prvé se nesmí voda z takto tekoucího potoka čerpat. Je to nezákonné, ale i kdyby tomu tak nebylo, tak rozdíl teploty vody v rybníku a v potoce je cca 10 stupňů. Rybník v Zeměchách  obsahuje cca 12500000 litrů vody pro jednoduchost obsahuje 12 500 m3 vody.

I s použitím veškeré dostupné techniky, kterou disponují nejen rybáři, ale i dobrovolní hasiči, jsme schopni (i přes zákaz a nařízení) dostat do vody 4200l vody za minutu v naprosto ideálním stavu, ale toho se nikdy reálně nedosáhne. Počítejme tedy radši s 3000l vody za minutu. Abychom snížili o 3 stupně teplotu vody v celém rybníku, tak bychom potřebovali takto vyměnit vodu alespoň z 25 procent. Což by znamenalo nastříkat celkem 3125000 l vody, což by zabralo celkem 1041 minut nepřetržitého ochlazování vody. Dál asi není potřeba se rozepisovat, protože i lajk pochopí, že je toto zcela nemožné i s ohledem na další faktory.

3. faktor:

Tím byla bohužel snaha MO Kralupy nad Vltavou zavděčit se rybářům větším množství ryb, které se v rybníce nacházelo, než by tam dle doporučení a směrnic mělo být.

Pevně věřím, že i na vzdory nepříznivému vývoji počasí, které již dlouhodobě pozorujeme, se situace nikde na našich revírech nebude opakovat. Všichni v organizaci se pokusíme rybníky a revíry postupně zabezpečit tak, aby má předchozí slova byla naplněna.

Petrův zdar Tomáš Vůjta – předseda MO